středa 28. září 2016

Což takhle zkusit Gogha?

To znamená:

  • Přinést do školy poslední slunečnice ze zahrady.
  • Povědět dětem něco o známém malíři.
  • Ukázat jim obraz se slunečnicemi.
  • Připomenout postup, rozdat pomůcky...
  • Hotové OBRAZY připevnit na nástěnku.





Odkvetlé slunečnice jsem očistila, dala do koše a podzimní zahradní dekorace je hotová.

pátek 23. září 2016

Pilea

Ochladilo se a předpověď hlásí dokonce přízemní mrazíky. Některé pokojovky jsem tedy stáhla ze zahrady domů. Letnění zřejmě pro ty choulostivější květiny skončilo.
Pilea se venku opravdu parádně rozrostla a některé listy jsou jako dlaň. Ani jsem netušila, co to mám za kytku, do doby, než jsem našla na jednom z blogů TENTO PŘÍSPĚVEK.

Zrovna jsem četla Deník Bridget Jonesové, kde se v listopadové kapitole píše o tom, jak kytky s ostrými listy a hlavně kaktusy působí v různých částech bytu kontraproduktivně a jak si Bridget koupila kytku s kulatými listy pro štěstí a podle potřeby ji stěhovala do různých koutů bytu. :-)
Hned se mi při čtení vybavila právě pilea, ale určitě kvůli ní nezlikviduju všechny své ostrolisté a pichlavé rostliny. Pichlavé lidi bych dala do karantény hned. 
A ráda...

středa 21. září 2016

Sportovní okénko

V pondělí 19. 9. oslavila narozeniny paní Dana Zátopková. Ve stejný den se narodil i Emil Zátopek, a protože je to rodák z našeho města, koná se tu na jeho počest Běh rodným krajem Emila Zátopka a Běh dětí Kopřivnicí. Paní Dana asi nevynechala ani jeden ročník, přijela a oba závody odstartovala.
Obdivuhodná vitalita v jejích 94 letech se projevila i na autogramiádě, kde rozdávala kromě podpisů i úsměvy, s každým prohodila pár slov. 
Bylo to moc milé a mám z toho kratičkého setkání s ní pořád příjemný zážitek. I já jsem si nechala podepsat knihu, která nedávno vyšla a kterou by každý Kopřivničan měl mít doma :-)
Letos naše Leonka běžela dětský běh naposledy. Její věková kategorie v tomto roce končí, inu vyrostla...

Líbí se mi, že ty moje děti sportují, lépe řečeno, přihlásí se dobrovolně do sportovních soutěží a změří tak s ostatními své síly.

V létě se pořádal Kopřivnický Drtič ZDE. To je 126 km na kole po beskydských kopcích. Vyjedete ráno, vracíte se večer nebo v noci. Máte bláto všude. Ale nevadí - maminka vypere...
Pak jsou také různé školní atletické závody.
Nebo třeba Větřkovický triatlon, který je zároveň charitativní akcí: 
Plavci na startu

Divácká podpora - sestra kontroluje bratra...

Náš plavec předává štafetu kamarádu běžci.
I když neobsazujeme první místa, nevzdáme se a příští rok se zase někam přihlásíme. Já v roli diváka určitě! :-)

Poznámka - foto paní Dany Zátopkové a foto naší Leonky ve skoku pochází z fotogalerie naší školy.

pondělí 19. září 2016

V síti

Večer. Syn sedí v obýváku na pohovce. Obě ruce ohnuté v loktech v mírném předpažení, omotané přadenem příze. Prsty pravé ruky přitom stíhají psát sms v mobilu. (Ta mládež!) Takto sedícího ho uviděla starší dcera, která právě přišla domů. ,,Co to děláš, Vašíku?" ,,Otroka," ozvalo se z pohovky. (Smích)
No, to je řečí! Já jsem strávila dětství držením přaden! 
Ale už mám smotáno. Co večer, to jedno klubko. Na víc jsem nikoho neusmlouvala.
Přízi jsem získala zvláštním způsobem. Koncem srpna se jedna místnost v naší škole proměnila v galanterii se spoustou vlny, příze, bavlnek a látek z pozůstalosti. Co kdo chtěl, mohl si odnést domů, a přitom velká část ještě zůstala ve škole pro tvoření dětí.
Přadena jsem nejdřív vyprala, v letním sluníčku rychle uschla, a pak jsem zahájila smotávání. První přadeno jsem se snažila smotat sama, bez pomoci. Trvalo mi tři hodiny, než jsem ze stále se zvětšujícího chuchvalce udělala úhlednou kouli. Připadala jsem si jako v pavučině. Stejně jako ten křižák, kterého máme každý rok u hlavního vchodu. Ten svou síť neúnavně opravuje.

Cena na štítku je 5,50 po slevě. Pamatuju doby, kdy do galanterie přišla vlna a už se stála fronta a kupovalo se, co zrovna bylo. Pletařky mají možná doma taky ještě staré zásoby :-)
Pomalu plánuju, co z příze uháčkuju nebo upletu.


P.S. Ještě pořád totiž pokračuju s dekou, ale už mi jí moc nechybí.
Hezký nezamotaný den!

úterý 13. září 2016

Jedna starší kabelka

Kdysi jsem ji háčkovala pro mou dceru Pavlínu. Kdysi... Teď už není in, tak se přesunula k doplňkům zpátky do mé skříně. Mně se líbí pořád. V létě ji nosívám, a tak se vám tu s ní pochlubím. Vejde do ní sešit formátu A4, velká je tedy dost a výhodou je, že se dá dobře prát. 
 


neděle 11. září 2016

Ze zahrady za humna

Víkend byl krásný. Teploty letní, prádlo schlo pod rukama. Ráno byl na zahradě klid. Děti ještě spaly, sekačky a pily taky. Uvařila jsem si kafe a vzala Marleyho ven. Všechno je sytě zelené a mokré od ranní rosy. Ani mi nepřijde, že zeleň brzy vystřídá žlutá a hnědá.





Odpoledne jsme se vydali přes humna do blízkého Štramberka na burčák. Tady, cestou v divočině, se blížící se podzim hlásí intenzivněji.


Burčákové slavnosti ve Štramberku vrcholily noční ohňovou parádou. Noc byla teplá, nálada skvělá a zpáteční cesta domů vede naštěstí z kopce:-)

čtvrtek 8. září 2016

Kamínek ke kamínku

Přes prázdniny jsme na naší malé zahradě trochu rekonstruovali. Udělali jsme si nové posezení pod altánem a spoustu času jsme věnovali řezání, měření, natírání, šroubování. K narozeninám mi totiž děti koupily zahradní lavičku a ta byla tím spouštěčem - postavit na zahradě něco, aby na lavičku nepršelo. Altán jsme odkoupili už starší od kolegyně naší Pavlíny, prkennou podlahu vyráběly mé dospělé děti samy a teď už si posezení můžeme užívat. K lavičce byl potřeba samozřejmě stůl. Ten byl na půdě, jen ho opravit, natřít a udělat něco s deskou. Ve sklepě se našlo pár starých obkladaček. Bylo mi líto je rozbíjet, stejně by nepokryly celou plochu. Pak mě napadlo doplnit je mozaikovými kamínky. Nejsložitější bylo si spočítat rozložení. Lepení a spárování pak probíhalo doma v obýváku po večerech u televize...

Když jsem teď řezala květy slunečnice, které se už pořádně ohýbaly, a očistila jsem je, uspořádání semínek mi připomnělo titěrnost mozaiky. Příroda je kouzelnice!

Stůl není žádný obr. Kdysi vyřazený z rušené mateřské školy skončil u nás na zahradě a tehdy malá Leonka si u něj hrávala. Teď je z něj zahradní konferenční stůl akorát tak velký na kafe, dobré vínko a něco na zub. 
Jen když u něj sedíme, Marley se diví, že si s ním nehrajeme, když nás vzal ven!