středa 11. října 2017

Jako jeřabiny

Na půdě mám ještě zásobu pedigu a ten by se měl spotřebovat. Vzala jsem větší oválné dno, taky je nasyslené podle hesla ,,schovej na dno, najdeš snadno..." A začala jsem motat koš na něco, třeba na pečivo. Raději vyšší, aby obsah nevypadl jen tak lehce ven. Přidala jsem do pletení pár oranžových dřevěných perliček, a protože vypadají jako jeřabiny, je košík tak trochu podzimní.



Hlásí nám krásné podzimní počasí, tak si nadcházející víkend užijte!

úterý 10. října 2017

Škvarkové pagáčky

Listovala jsem ve starých brožurkách s recepty a našla jsem jeden se škvarky. Protože jsem je měla zrovna v lednici, jelikož jsem je den předtím koupila, zkusila jsem recept udělat a jen se po upečené dobrotě zaprášilo.
Brožurka je ve slovenštině a jmenuje se Pohoštění pro přátele, tak se s vámi, milí přátelé, o recept podělím. 

Škvarkové pagáčky

0,5 kg polohrubé mouky
1 žloutek
2 lžíce oleje
1 kyselá smetana
sůl
0,5 dcl mléka
1 lžička cukru
1 kostka droždí
200g - 300g škvarků

Z teplého mléka, cukru a droždí uděláme kvásek. Do mísy dáme mouku, olej, sůl, žloutek, kyselou smetanu a kvásek. Vymícháme do hladkého těsta. Necháme 15 minut kynout a mezitím umeleme škvarky.
Těsto vyválíme na moukou vysypaném vále na 2 cm tlustou placku a potřeme polovinou škvarků. Levý a pravý okraj placky složíme přes sebe a vzniklý pruh těsta složíme stejně - oba okraje přes sebe jako listové těsto. Vzniklý bochánek znovu 15 minut kyne. Pak postup opakujeme - rozválíme, potřeme druhou polovinou škvarků, poskládáme a necháme 15 minut kynout.
Z vykynutého bochánku vyválíme obdélník, který nakrájíme na obdélníčky (mně vyšly 6 x 4 kusy). Naskládáme na pečicí papír, necháme naposledy 15 minut nakynout, potřeme rozšlehaným bílkem, můžeme posypat sezamem a pečeme dozlatova.

neděle 8. října 2017

Hrozím

Mám vánoční kaktus. Mám ho víc než deset let a ještě nikdy nekvetl. V létě jsem ho dala ven a pohrozila jsem mu, že jestli letos nepokvete, dám ho pryč (jako... nedala bych...) Venku sice pár stonků odpadlo, ale přežil a nedávno jsem ho přenesla zpátky do bytu. A on překvapil. Nasadil jeden jediný květ! Tak zůstane. Podmínku splnil - kvete. 

Zato orchidej v Leončině pokoji zdobí okno květy pořád dokola. 

Aspoň té hrozit nemusím.

pátek 6. října 2017

V modrotisku

Moje kolegyně Nikol je teď šťastnou maminkou malého Hynečka. Občas nás navštíví ve škole a pochlubí se, jak prcek zase vyrostl. Je to vážně šikula. Nedávno byly takhle malé i moje děti. Jak ten čas letí... Než se Niki naděje povede Hynka do školy. 
Při poslední návštěvě si přála ušít andělku podle Tildy, a kdyby prý mohla být v modrotisku. Tak je. Ráno jsem ji narychlo vyfotila a nechala odvézt do Příbora, kde Niki bydlí.



úterý 3. října 2017

Dožluta

Podzim se pozvolna barví dožluta. Já mám ráda, když svítí slunce a ta žlutá se v paprscích odráží. Jenže teď hodně často prší a nemá se co odrážet. Ve městě v květinářství mě nadchly drobné chryzantémy. Krásně žluté. A tak i v dešti svítí na zahradě malá sluníčka. Zasadím je pak do záhonu a snad přezimují.


Poslední fotka má společnou jen tu žlutou barvu... Ale nadalo mi a musela jsem vytáhnout mobil a vyfotit. Leonka se za mě asi styděla. ,,Mami, nefoť! Jsi jako inspektor." Stála za mnou a rozhlížela se jestli se někdo nedívá. Ale uznejte - za prvé zvláštní super sleva, za druhé ani nevíte k jakému zboží patří... Záhada nad záhady!

neděle 10. září 2017

Okrasné dýně a uražený pes

Slunečný víkend jsme se snažili trávit venku, i když trochu pracovně - na zahradě. Něco ostříhat, něco vyrýt, házet míček Marleymu, dát si kafe, posbírat nějaká semena na jaro. Slunce se ve žlutých petúniích krásně odráželo.
Večer jsem ještě vyměnila výzdobku na chodbě. Misku od truhlíku jsem oblepila jutovou stuhou, abych zakryla plast, vyplnila zbytkem lněné látky a hoblinami a do takto vystlané misky položila okrasné dýně. Ty jsem koupila už v týdnu v květinářství. Přidala jsem odkvetlé slunečnice a plody kdoulovce. Deset minut práce a hotovo!


Okrasné dýně jsou samy o sobě krásné a zajímavé barvou i tvarem. Zdobí všude, kamkoli je položíte.
Protože jsem pořád otvírala dveře bytu, když jsem na chodbu chodila, a přitom nechtěla s sebou brát psa, urazil se. Našla jsem ho schovaného pod houpacím křeslem. Čouhaly tu dva čumáky tak krásně poskládané, že jsem rychle fotila. Psí čumák poznáte. Ten druhý patří oblíbené plyšové kryse. Spodní část křesla opracoval ve štěněčím období, zatím drží, ale budu muset popřemýšlet, jak ho opravit. Pokud poradíte, budu ráda.

středa 6. září 2017

Anička malířka

Knihu Eduarda Petišky s tímto názvem mnozí znají. Ale já chci psát o jiné Aničce, o mé kolegyni, s kterou jsem strávila čtyři roky v jedné třídě, protože dělala asistentku mému žáku s Aspergerovým syndromem. V tomto školním roce jsme se rozdělily. Ona s Filipem postoupila do vyššího ročníku a já mám třídu prvňáčků. Ale to samozřejmě neznamená konec našeho přátelství. Víme toho o sobě hodně.
Anička moc ráda a krásně kreslila a stále kreslí, ale před šesti lety se vrhla i na malování. Stalo se takovou její terapií po životních kotrmelcích, které jednou potkají každého z nás. Za těch šest let namalovala spoustu obrazů, ale viděl je jen ten, kdo k ní přišel na návštěvu. ,,Já si tak maluju ty svoje čtverečky." Jenom to jsme od ní slýchávali.
A tak jsme se s holkama v práci domluvily, že by stálo za to uspořádat výstavu. Slovo dalo slovo, kolegyně Hela oslovila paní galeristku, ta se spojila s Aničkou, ujednal se termín, vybraly se obrazy a... včera byla vernisáž. Hromada lidí, květiny, smích i slzy dojetí a nakonec šťastná Anička malířka.
Pojďte na malou prohlídku:







Andělské srdce probodnuté štětcem pro Aničku. Ať se jí i dál krásně maluje!
A pro ty z blízkého okolí i pro návštěvníky našeho města tip k nakouknutí.